Slepota očekávání a srovnávání svého psa

Přemýšleli jste někdy nad tím,
proč jste si pořídili psa?

Jak si myslíte, že to vnímal váš pes?

Myslíte si, že váš pes ví, co si o něm myslíte?

Zkuste si na tyhle otázky odpovědět. Proč? Protože možná uvidíte rozdíl, co jste si původně o svém psu vysnili a co je opravdu realitou. Možná si díky tomu uvědomíte, zda po svém psu nechcete náhodou moc. Možná si uvědomíte, že svého psa vlastně NEVIDÍTE!

Já jsem si třeba Arinku (krátkosrstou kolii) pořizovala proto, protože jsem v té době byla sama a nemohla jsem najít žádného pro mě spolehlivého partnera. Měla jsem všeho plné zuby a tak jsem se rozhodla, že je čas si konečně pořídit svého vlastního psa. Chápete? Prostě mého psa, který bude patřit jen mně, na moji zodpovědnost. Tato představa mě celou pohltila. Byla jsem z mého rozhodnutí nadšená.

Svého vlastního psa jsem si vždycky přála!

Mohla jsem si to dovolit. Měla jsem práci, čas, vize, očekávání…a přislíbenou případnou výpomoc, pokud by bylo potřeba.

Jenže realita byla jiná. Arinka nesplňovala mé očekávání. Byla úplně jiná, než jsem si ji představovala. Měla úplně jiný charakter. Dlouho jsem si nalhávala, že mi to nevadí. Snažila jsem se ji formovat do mých představ.

Neviděla jsem ji. Ze začátku jsem ji hodně srovnávala s Aurou, pudlicí, se kterou jsem od svých deseti let vyrůstala. Chtěla jsem, aby Arinka byla stejná. Aby mě ráno budila olizováním. Aby si hrála tak jako ona. Aby byla pořád tak veselá jako ona.

Tohle srovnávání jsem si dlouho nedokázala připustit. Byla jsem doslova SLEPÁ.

Možná, že vám to také něco připomíná. Možná se také vidíte. Ano, srovnávání. Jedno z nejhorších, co svému psu můžete udělat. Člověk si to v tu chvíli neuvědomí, nepovažuje to za důležité a snaží se svého psa změnit. Zformovat do své představy a svých očekáváních.

Kdyby si jen člověk dokázal uvědomit, co to s jeho miláčkem dělá.

Zkuste si to. Přichytili jste se někdy u svých myšlenek jako třeba. Jo, Alík, to byl jiný pes! Co si opravdu myslíte o svém psu? Je to, co po něm chcete reálné? Jste na svého psa hrdý a nebo v něm stále nacházíte chyby? Využíváte plně jeho možností, jeho charakteru? Vidíte opravdu jeho a nebo to jsou jen vaše představy o něm?

Jde mi převážně o charakter a vzhled psa. Ne o to, zda vás poslouchá a jak je vycvičený.

Nesrovnáváte ho náhodou s vaším původním psem nebo úplně jiným psem?

Víte, kdy jsem si to uvědomila? Až když Arince bylo 6let! To je strašné, že?! Arinka byla úžasně vycvičená. Všichni z ní byli nadšeni. Jen já pořád ne!

Na ten moment nikdy nezapomenu.

Stalo se to, že můj muž na ulici někde v Athénách uviděl pána, který vedl také krátkosrstou kolii. Věděl, že to je strašná náhoda, protože krátkosrstou kolii v Řecku NIKDO DALŠÍ NEMÁ. Tedy, to jsme si do té doby navzájem mysleli. Okamžitě reagoval a za pánem běžel.

Netrvalo dlouho a setkali jsme se všichni jednoho odpoledne na kávě. Byli z Arinky nadšený. My zase z jejich Seana. Vyměnili jsme si všechny důležité informace o chovu a pověděli jsme si své příběhy. Raritu výskytu krátkosrsté kolie v Řecku jsme si s nadšením potvrdili.

Untitled design(1)

JENŽE! Oni po Arince chtěli štěně! To přece nemohu! Mám to ve smlouvě. Arinka není chovná! Brala jsem si ji tehdy na sport a ne na chov a navíc ani neměla bonitaci, žádnou výstavu. Nic. A také to mám podepsané ve smlouvě!

Jenže, jiné hodnoty jsou v Česku, jiné v Řecku. A nějaký papír nikoho nezajímal. Vytvořil se na mě ohromný tlak. I ze strany mého muže. Všichni chtěli po svých miláčcích štěně!

MOJE ARGUMENTY BYLY K NIČEMU.

Nikdo je vlastně ani neslyšel. Jako bych nic neříkala. Byla jsem zoufalá. Navíc jsem se cítila vina. Zjistila jsem, že si o svém psu myslím, že není dostatečně dobrá, aby se stala matkou. Měla jsem k tomu několik důvodů. Za prvé Arinka nebyla určena k chovu a za druhé k tomu byly pádné důvody. Její nesprávný chrup, uši jak stožáry, předlouhý ocas, moc dlouhý nos a dokonce jsem hodnotila i barvu její srsti. Nebyla dostatečně ČERNÁ!

Jasně neodpovídala standardu.

Můj muž pak jednou řekl: “Jak se Arinka musí cítit, když si o ní tohle myslíš? Když ti přijde nedokonalá? Uvědomuješ si to vůbec? Uvědomuješ si vůbec, jaký to má na ní efekt, když o ní takhle mluvíš? Nemysli si, že ona to neví. Ví to a proto je taková plachá. Nevěří si! Cítí to z tebe! Co si budeš myslet o naší dceři až vyroste?!”

TO MĚ DOSLOVA ZARAZILO DO ZEMĚ!

Dlouho jsem svou lekci zpracovávala. Také mi dlouho trvalo, než jsem si dokázala odpustit. Zato slova mého muže měla okamžitý efekt. Pocítila jsem tíhu viny a konečně jsem si uvědomila, jak moc tímhle její hlavičku zatěžuji! Jednoho dne jsem ji to vše řekla a vybrečela se. OMLUVILA JSEM SE JI. Došlo k okamžité uvolnění energií, k úžasné úlevě.

Bylo vidět, jak je více uvolněná, více svá. Měnila se mi před očima. Začala se projevovat více sebevědomě, odvážněji. S vlastním názorem na věc a s větší chutí do života. Náš vztah se prohloubil. Měli jsme mnohem větší chuť něco společně dělat. Od té doby jsem si všimla, jak moc jsem ji brala za samozřejmost.

Začala jsem ji více chválit. Za běžné věci. Za to, že je. Za to, že ji miluji. Za to, jak je hodná a poslouchá. Jak je šikovná a krásná. Začala jsem si ji vážit. Náš vztah pookřál a já začala objevovat, jaké ohromné možnosti v ní mám.

Když jsem si konečně uvědomila, že Arinka je ten nejlepší pes i se všemi chybami na kráse, tak jsem to štěně po ní chtěla také. Naštěstí se ale dostavil zdravý rozum a já si uvědomila, že by to v jejím věku bylo především pro ni velmi riskantní a to jsem naprosto odmítla. Navíc jsem své chovatelce dala slovo a jsem ráda, že jsem odolala a svůj slib neporušila. Myslím, že tohle bych si potom asi odpustit už nemohla, protože mé rozhodnutí by bylo vědomé.

Byla jsem nadšená. Necelý rok po té jsem se navíc rozhodla věnovat kynologii a nemohla jsem se dočkat, až spolu zase budeme běhat agility a začneme znovu cvičit. Přeci jen mi mezitím dcera vyrostla z miminka do batolete a z batolete do malého špunta a dalo se s oběma mnohem více pobývat venku a chodit na delší procházky.

Doslova jsem se nemohla dočkat na společný výcvik.

Nic z toho se bohužel nestalo, Arinka mi svou lekci předala…

Váš pes vás miluje přesně takového, jaký jste. I s vašimi nedostatky. S nikým vás nesrovnává a je ochoten pro vás udělat cokoliv.

Oplaťte mu to.

Pro něj znamenáte celý svět.

Ten svět je tak veliký, jak veliká je vaše představivost.

Pavla Polymnia

Mým posláním je předávat neviditelné ve vztahu se psem. Hledám souvislosti a pravé příčiny vzniku problémů. Zvu vás do světa, ve kterém nejste důležitější ani vy, ani váš pes. Jste důležití oba stejně. „Naučím vás porozumět vašemu psu a skrze něj i sobě."

Vytvořila jsem pro vás jedinečný on-line kurz, díky němuž se stanete přímo EXPERTY na vztah se psem a nic vás v něm už nezaskočí. Budete si umět poradit v jakékoliv situaci.

Jsem autorkou on-line kurzu Vztah se psem na 100%

Napsala jsem pro vás ebook zdarma, který je psaný pro psy, abych vám odlehčenou formou ukázala, jak moc záleží na tom, abyste správně rozuměli psí řeči. Jsem autorkou e-booku zdarma Jak vyzrát na páníčka (návod pro psa)

Jak jsem s kynologií začala a proč v Řecku si přečtěte zde>>.

Komentáře