Čip není GPS aneb jak jsem našla ztracenou Nicol

Povím vám příběh ztraceného pejska.

Jednou jsme takhle přišli hrát pink-ponk do jedné řecké haly, abychom podpořili naši kamarádku. Já osobně tento sport miluji. Ihned jsem vyfasovala novou parťačku. Nemluvila. Po nějaké době jsme se o sobě dozvěděly pár detailů.

„Vy jste ztratila psa?!!! A kdy to bylo?“

„Už je to 14 dnů,“ odpovídá smutně. „Ztratila se zrovna v době, kdy jsem odjela na služební cestu do Prahy!“

„Vy jste jela na služební cestu do Prahy? Já jsem z Čech. To snad není možný. To je náhoda. Co budete dělat?

„No to právě nevíme. Hledali jsme ji všude. Jsem z toho úplně hotová. Děti brečí a já nevím, co mám udělat, abych ji našla.“

„A zkoušeli jste internet?“ Napadá mne ihned.

„No, to ne. Nevím, kam se to dává. Nenapadlo mě to. Teď už je asi pozdě, že?“ Dodává velmi smutně a zklamaně skoro až odevzdaně.

Před sebou najednou vidím vyčerpanou ženu a zoufalou matku.

„Tak já vám pomohu!“ Nabízím se. „Věnuji se psům a vím, kam co a kde se podívat. Musíte mi ale poslat její fotografii a nějaké informace v řečtině.“ Říkám obstojně Řecky.

Pink-ponkový míček se už nějakou dobu válel na síti a já cítila adrenalin až v morku kostí. Už dlouho jsem měla potřebu najít někomu ztraceného pejska. Tolik vývěsek jsem už četla a navíc mám na tyhle věci talent a teď jsem konečně u zdroje. Já toho psa najdu!

Paní byla evidentně zdrcená celou situací, ale najednou oživla možnou nadějí. Pink-ponk jsme si do konce hodiny servírovaly ústně.

Za pár dnů mi přistála v emailu fotka. Jedna. Nemohla jinou prostě najít.

Do prčic, teď už na to nemám čas. Mám se balit na cestu 600 km na sever do Naousy. To mi měla poslat hned ten den anebo druhý. Každá minuta se počítá. Kruci. To teda nevím, zda je nějaká šance. Už tak čekali strašně dlouho.

Koukám na fotku Nicol. Jinou prý nemůže najít. A já si stále nejsem jistá, zda má 10 a nebo 20 kg. Paní říkala 10, ale nakonec do mailu píše 20 kg. Jsem zmatená, ale pouštím se do hledání. Není čas na další otálení.

2

 

Navíc vypadá jako náš Díno, jen je to slečna a je blonďatá. To by byla dvojka. Roztomilá je moc. Ach jo, to prostě nemohu nechat jen tak! A tak se zanořuji do FB stránek místního útulku. Občas pokukuji i jinde, ale bez výsledku. Nedá mi to a stále se šťourám v historii příspěvků původní organizace. Hledám dlouho. Už to vzdávám a najednou ji vidím!

Je pozdě i na Řeky a tak posílám jen mail s odkazem a fotkami a píšu sms zprávu.

Druhý den ráno mi volá paní zpátky a celá se chvěje. To je ona! Už jsem tam psala, ale neodpovídají.

Trochu jsme si popletly v komunikaci kilogramy, ale ještě že tak, jinak bych při hledání asi nezareagovala.

Možná náhoda, možná klamná fotografie, ale sami uznejte. Copak byste tohoto „drobečka“ tipovali na 10 kg? Mě prostě v ty tři ráno přišla ohromná! 😀

1

Tak trochu mylně jsem se zprvu domnívala, že zádrhel je v kilech. Bylo mi organizací dost drsně odpovězeno, že tento pes nemá 20 kg a že hledáme jiného psa! Mé urgence o spletení v kg pak už nezabíraly. Holt, dvakrát měř, jednou řež.

Organizace nadále nereagovala. Atmosféra začala houstnout. Oni prostě nereagovali na žádné zprávy. Paní, teď už i s manželem začínali být dost nas….

Měli veliké štěstí, že Nicol znalo více lidí a na FB stránky začali psát známí majitelů  a usvědčovali pravost a původ psa.

Organizace musela začít komunikovat. Psa do té doby ale nikdo zatím neviděl. Ubíhaly dny a bylo to nervy drásající! Muselo dojít k usvědčení pravosti a to bylo jedině možné díky čipu, který měla.

Smutné ovšem bylo, že v čipu nebyly zadané žádné údaje o majiteli a tak majitele nemohl nikdo kontaktovat. Toto bohužel majitelka neměla ve svých rukách. V Řecku tyto údaje zadává veterinář a organizace, od které Nicol měli zřejmě udělala chybu a nepodala veterináři oznámení o novém majiteli. Nicol totiž do této rodiny přišla adopcí.

Smutnější pak bylo, že kvůli novým pravidlům v Řecku ji stihli vykastrovat, ostříhat a dokonce umístit do nové rodiny s dítětem a to v rekordním čase tří týdnů! Předání psa bylo tedy dramatické pro obě strany.

Na fotce je Nicol po ostříhání a po kastraci. Poslední fotka v modrém svetříku je zpět doma.

4

Obě strany se ale nakonec domluvily a Nicol byla vrácena původním majitelům! Bylo to ale o FOUS!

Ohromné štěstí pro majitelku psa bylo, že kód čipu měla u sebe a mohla tak usvědčit její vlastnictví.

Umíte si představit tu frustraci, že najdete svého psa, ale nemůžete ho získat zpět?!

Co kdyby nebyla očipovaná?! A to teď opravdu nepíši kvůli propagaci čipu. Tento případ mi otevřel oči a změnil totálně pohled na čipování psa.

Na základě této zkušenosti jsem nechala Dína očipovat. Přeci jen je to pouliční pobuda a opravdu bych se nerada dostala do podobné bezmocné situace!

Takže poučení!

  • ČIP NENÍ GPS! Vašeho ztraceného psa vám nikdo nenajde, pokud se o to nepostaráte sami a neuděláte maximum a neujistíte se, že je v čipu zadané vaše jméno, telefon a adresa na vás.
  • ČIP nezabrání, aby vám vašeho psa někdo vzal.
  • ČIP nezaručí, že nalezeného psa někdo na veterinu vezme.
  • Schovejte si čísla čipu na více místech ve vašich dokumentech. Nemějte je všechny pohromadě. Pokud se vám váš pes ztratí, čísla čipu nikdy nevyhazujte, i kdybyste ztratili už poslední naději.

Co můžete udělat, pokud se vám pes ztratí?

JEDNEJTE IHNED!

NA NIC NEČEKEJTE! OBVOLEJTE CO MŮŽETE, ROZEŠLETE VŠUDE MOŽNĚ INFORMACE, VYPLEPTE PLAKÁTKY, PROSTĚ UDĚLEJTE VŠE, CO MŮŽETE!

1.Zastavte se. Zamyslete se, co se přesně stalo. Vžijte se do situace psa a řešte čerstvé stopy. Jednejte neprodleně rychle. OKAMŽITĚ. Udělejte maximum, dokud jsou stopy ještě teplé!

Nečekejte na zázraky a jednejte! Následujte při hledání své srdce, svoji intuici.

Já to rozlišuji na chlad, prázdno, tedy slepá ulička anebo na teplo a přítomnost něčeho, tedy vodící ulička k cíli.

Když jsem Nicol hledala, tak jsem šla skoro na jistotu. Tato organizace mě napadla totiž ihned, jakmile jsem se dozvěděla o její ztrátě.

Prošla jsem si všechny informace, které jsem o její ztrátě měla. Vžila jsem se do popisované situace a prostě mi přišlo, že ji musel někdo najít a vzít ji na nejbližší psí útulek. (Což se tak i stalo.)

A trefa do černého! Zkusila jsem hledat i jinde, ale tam jsem cítila totální chlad a slepou cestu. Pořád mě to táhlo zpět k té jedné organizaci.

2. Pošlete popis psa s jeho fotkou a okolnosti, za kterých se ztratil místním organizacím, v místě, kde se pes ztratil. V organizacích jsou lidé, kteří mají širší přehled a informace se mohou šířit mnohem rychleji.

3. Sdílejte na svém profilu.

Jednejte IHNED.

Přeci jen 14 dnů v on-line světě je jako měsíc v reálném!

4. Vylepte plakátky v okolí, kde se pes ztratil anebo na možných dalších místech.

5. Mluvte o ztrátě s kýmkoli.  Nikdy nevíte, zda vás právě tento člověk nezavede na správnou stopu. Ostatně, já jsem toho důkazem. Myslím, že by paní ani ve snu nenapadlo, že na pink-ponku nalezne svého psa. Mluvte, hledejte. Aspoň do té doby, dokud budete cítit teplo v srdci. V ten moment udělejte maximum.

6. A až svého pejska najdete, zastavte se po druhé a zeptejte se sami sebe, proč jste svého psa doopravdy ztratili. Co se máte nového naučit? Možná budete překvapeni odpovědí, která vám přijde.

Co dělat, když najdete psa?

V Čechách velmi dobře fungují služby našich policistů, kteří se tímto zabývají a nalezené psy odchytávají, takže je to vcelku jednoduché. Zavoláte na policii a oni je odvezou do místních útulků. Pokud ovšem není všude přeplněno. Nejsem si pak jistá, co s nimi dělají.

1.Pokud máte ale potřebu předání zajistit sami a ujistit se, že pes nebude procházet dalším traumatem, dojeďte se psem na veterinu a zjistěte, jestli náhodou nemá čip, který by vás dovedl k majiteli.

2. Pořiďte jeho fotografie a rozešlete místním útulkům pro případ, že by ho někdo hledal.

3. Sdílejte na svém FB profilu.

4. Dejte psovi napít, najíst a dopřejte mu odpočinek. Psa voďte na vodítku, aby vám náhodou neutekl, než si pro něj majitel přijede.

Ztratit psa může každý. Buďte k lidem, kterým se to stalo laskavý. Nevytvářejte si ihned domněnky o týraném zvířeti a zanedbané péči. Prostě se to může stát. Každý z nás děláme chyby a právě chybami se učíme být lepšími. Dejme si navzájem šanci a poučme se z příběhů ostatních. Poděkujme Vesmíru, že jsme si tím nemuseli projít sami.

Hledejte souvislosti, ptejte se. Když najdete odpovědi, tak se kruh uzavře a problém pomine.

Pavla a Díno.

podpisy oba

 

Pavla Polymnia

Mým posláním je předávat neviditelné ve vztahu se psem. Hledám souvislosti a pravé příčiny vzniku problémů. Zvu vás do světa, ve kterém nejste důležitější ani vy, ani váš pes. Jste důležití oba stejně. „Naučím vás porozumět vašemu psu a skrze něj i sobě."

Vytvořila jsem pro vás jedinečný on-line kurz, díky němuž se stanete přímo EXPERTY na vztah se psem a nic vás v něm už nezaskočí. Budete si umět poradit v jakékoliv situaci.

Jsem autorkou on-line kurzu Vztah se psem na 100%

Napsala jsem pro vás ebook zdarma, který je psaný pro psy, abych vám odlehčenou formou ukázala, jak moc záleží na tom, abyste správně rozuměli psí řeči. Jsem autorkou e-booku zdarma Jak vyzrát na páníčka (návod pro psa)

Jak jsem s kynologií začala a proč v Řecku si přečtěte zde>>.

Komentáře